otevřené okno mám

otevřené dokořán

bílá oblaka po temně modrém nebi plujou

po nebi s bílýma očima, jež hvězdy se jmenujou

uprostřed nebe měěsíc si klidně září

jak tiché to nebe je a šťastně se tváří

vlastně už šťastné je.

je tiché a klidně si pluje

nikam však nespěchá, ani nemá kam

jeho klid mě naplňuje tam

kde je duše má

duše starostma ztrápená

když toto krásné nebe sleduji

tím jeho klidem bolesti odplavuji

naslouchám tiše jak jen to jde

dívám se vzhůru na nebe hvězdné

je plné hvězd, jak kapky rosy na louce

je plné lásky, jak každičká část mého srdce

nemluví a nevzteká se

jen tiše pluje a poslouchá tě

můžeš mluvit, můžeš cokoli říct

já však tak tiše, jak kotě, chtěla bych v trávě příst

sledovat nádheru tohoto nebe

být teďka tady a slyšet jen tebe

to bych si ze všeho nejvíce přála

to hvězdné nebe navždy bych milovala……….

na nebi září mnoho hvězd

tak jako v životě čeká nás ještě spousta cest

každá vteřina je usilím

každá minuta je bojem

každá hodina je čekáním

a každý den jedním klíčem

každé ráno otvíráš jiné dveře

každý tvůj krok díváš se do jiné tváře

neustále se ti tvůj život před očima mění

jednou je květ a jednou zase trní

nikdy není to co bylo a nevíš co bude

to co se nyní odehrálo

za pár vteřin bude jiné

Vítej na eBlogu. Toto je tvůj první příspěvek. Můžeš jej upravit nebo vymazat a začít s psaním vlastních příspěvků do blogu!